Vzpomínka na Hamiru

Hamiro, rok 2021 začal loučením s blízkými bytostmi a ty se k nim nyní přidáváš. Proto bych se rád prostřednictvím těchto řádků s tebou také rozloučil.

Vzpomínám na den, kdy jsem si tě na konci července 1992 trošku s obavami, ale s velkou radostí přivezl domů. Rodiče to netušili a bylo pro ně velké překvapení, když jsi na dvoře vystoupila z vozu. Dlouho mi to měli za zlé, já byl ale šťastný, že tě mám, svého koníka, kterého jsem si přál. Pamatuji, jaká jsi byla krásná tmavá kobylka s jiskrou v oku, která nám ale v průběhu let téměř zbělela. Na tvoji arabskou vznešenost a ladný pohyb byla radost pohledět.

Byla jsi taky pěkně nezbedná holka. Hned na začátku jsi mne i díky nedostatku mých zkušeností s lonžováním dostala při této činnosti do tahu a po mém holém břiše pěkně protáhla po trávě, potom utekla a cestou ještě stihla nabourat auto.

Za těch více než 28 let, které jsi tu s námi prožila, jsi nám ale také dělala velkou radost, a to svými odchovy hříbat. Jen pro připomenutí Sisi, Hakir, Hamar, Habieb, Harmon. Jízdě na koni se na tobě naučilo několik generací dětí, byla jsi pro ně spolehlivá učitelka.

Během svého života jsi si mimo jiné vyzkoušela různé sportovní aktivity, jako jsou parkury, drezůra, vytrvalost, western. Většinou to bylo s umístněním. Nejraději tě měly děti na Huberta, kdy jsi s nimi jako správná profesorka absolvovala soutěže v židličkové, slalomu a podobně. Byla jsi pro ně takový vyhrávací kůň, srdcař.

V sobotu jsi na dvoře ještě dělala ty svoje vylomeniny a byla k nezastavení. V neděli ráno ale zasáhla rána osudu a ochromila tvoje tělo. Snažila jsi se ještě zabojovat, bylo to ale marné. Oporou ti v posledních chvílích života byla Slávka, Leontýnka, Iveta a Vašek, kteří se o tebe starali, a ty jsi věděla, že na to nejsi sama. Dnes 15. února 2021 v 10:50 přišel čas rozhodnutí a tvoje srdíčko přestalo tlouct jen šestnáct dní před jednatřicátými narozeninami. Ty jsi odešla, vzpomínky na tebe ale s námi zůstanou. Včera bylo Valentýna, svátek zamilovaných, jak příznačné. Taky jsme tě milovali i přes tvou povahu kdy jsi se nás, hlavně chlapy, snažila vždy sežrat. Byla jsi taková naše masožravka chlapožravka.

Uvědomujeme si, že příchody a odchody jsou realitou života, a i když se na odchody snažíme připravit a počítáme s tím, na něco takového se prostě připravit nedá.

Hamčo, ať se ti tam nahoře po těch nebeských pláních dobře běhá a snad se tam jednou setkáme. S bolestí v srdci se s tebou nyní loučíme a nikdy na tebe nezapomeneme, v našich srdcích a vzpomínkách zůstáváš dál. Byla jsi parťák na čtyřech nohách pro celý život.

Pepa, Slávka, Leontýnka, Iveta, Vašek, Natali, Anežka, Anetka, Markéta, Áďa, Denča Š., Alyssa, Milča a Janča S., Eva, Míša a Líba